Sebeublizovanie

Sebapoškodzovanie

6. dubna 2009 v 7:00 | Lili
Sebepoškozování
Odborníci ho popisují jako novou závislost! Záliba ubližování se rozléhá napříč společenskými i věkovými vrstvami. Začalo se o ní mluvit před dvanácti lety, kdy princezna Diana poprvé veřejně přiznala, že si sama fyzicky ubližuje! ´´Cítila totiž tolik vnitřní bolesti, že se snažila ubližovat na povrchu,,. Od té doby bylo sebepoškozování v tabu na lidi, kterého prováděli, se všichni diváci s nedůvěrou a nepochopením. Najednou tu seděla krásná, inteligintní žena, která byla pro velkou část veřejnosti vzorem.
To že si někdo ubližuje, přitom vipadá nepochopitelně, možná až děsivě. Strach z bolesti přece přece patří do základní lidské výbavy, která nám pomájá přežít. Sebepoškozování většinou začíná v dospívání, v chaotické a zmatené době, kdy emoce běží naplno a nnaopak sebevědomí se snižuje. i v čR je dospívání dobou, kdy sebepoškozování začínají. Může nastat i situace že ho žena poprvé dopustí třeba až v 25, kdy se dá mluvid o doznání adolescence.
Začala jsem o prázdninách v 17. Byla jsem v zoufalství mimo a chtěla jsem, aby ta bolest, že jsem úplně sama, už skončila, aby to bylo pryč. Vzala jsem si nůž a řezala se na ruce. Nebyly to hluboké rány, ale i tak mě to uvolňovalo. potvrzuje monika. Bylo léto nosila jsem krátké rukávy, tak jsem tvrrdila že jsem se poškrábala o nějaké křoví. Pak jsem to začala skrývat.

Tento jev je rozšířenější víc než si myslíte. Odhaluje se třeba že ve spojených státech trpí sebepoškozováníí asi dva miliony lidí.

Řezání, pálení kůže nebo píchání jehlami-to jsou vlastně jen o něco drastičtější formy sebepoškozování než anorexie nebo bulimie.Než se poprvé pořežete pamaatujte si: Bude vás to bavit. Zjistíte že krev a úleva od bolesti jsou návykové. A to i tehdy, když i myslíte, že si uděláte jen pár řezů , které nejsou hluboké a lehce se zahojí. Buďte připraveni že z 10 řezů se stane 100. že váš život se bude točit jen okolo zraňování a zakrývání. Když budete osamnělí, všechno se stane možným nástrojem: nůžky, klíče od auta, jehla, svorky, špendlík nebo i dokonce pero. Neebudete bez toho moc žít.

Na uvoľnenie

6. dubna 2009 v 6:59 | Lili
Závislost na uvolnění Právě vztah k tetování nebo piercingu vás v souvislosti se sebepoškozováním možná napadne jako první. "Někdy se říká, že jde o socializované formy sebepoškozování," vysvětluje psycholožka Kocourková. Jenže zatímco rituály nebo zdobení těla hrají určitou společenskou roli, funkce sebepoškozování je jiná. Obvykle má lidem, co se zraňují, pomoci vyrovnat se s obtížnými emocemi, které nezvládají jiným způsobem, a tak se je snaží vyjádřit přes své tělo. Nikoli ale proto, aby dávali najevo, že potřebují pomoc - hlavním cílem sebepoškozování je totiž získat úlevu, ne pozornost. Svá poranění většinou skrývají, třeba pod dlouhým rukávem nebo kalhotami. Právě ruce a nohy jsou totiž nejčastějším místem zraňování, na­opak na obličeji byste se s ním setkaly jen výjimečně. Mnoho z těch, kteří se zraňují, přitom v životě funguje zcela ,běžně' a o tom, co se s nimi děje, často neví ani rodina nebo přátelé. Tenhle jev je rozšířenější, než byste čekaly. Odhaduje se, že třeba ve Spojených státech sebepoškozováním trpí asi dva miliony lidí. Řezání se, pálení kůže nebo píchání jehlami - to jsou vlastně jen o něco drastičtější formy sebepoškozování než anorexie a bulimie. I týrání se hlady nebo dobrovolné zvracení jsou způsoby, jak se odmítat. Obojí souvisí s problémy s vnímáním vlastního těla, prožíváním sebe sama. A obojí se záhy stane závislostí. Postupně totiž přestává jít o reakci na nějakou událost: uvolní se mechanismus jako u braní drog. Tělo chce chování, které přináší úlevu. "Než se poprvé pořežete, pamatujte si: bude vás to bavit. Zjistíte, že krev a úleva od bolesti jsou návykové. A to i tehdy, když si myslíte, že si uděláte jenom pár zářezů, které nejsou hluboké a lehce se zahojí. Budou totiž hlubší," napsal na serveru www.recoveryourlife.com pisatel s přezdívkou D.A.A. "Buďte připraveni, že z deseti zářezů se stane sto. Že váš život se bude točit jenom okolo zraňování a zakrývání. A počkejte, až poprvé říznete moc hluboko. Když budete osamělí, všechno se stane možným nástrojem: nůžky, klíče od auta, jehla, svorky nebo třeba i pero. Budete si přát, abyste s tím nikdy nezačali, protože to budete nenávidět a současně i milovat. Nebudete bez toho moct žít."

Love me

16. února 2009 v 13:47 | Lili


Depresia

14. srpna 2008 v 13:47 | Lívia
Ten, kdo to nezažil, tak to nepochopí. Stavy, kdy člověk není schopen jakékoli činnosti vyžadující sebemenší úsilí. Stavy, kdy se často bez jakékoli zjevné příčiny cítí zbytečný, bezcenný, bez chuti k životu, i když mu rozum může říkat, že není důvod proč by se tak měl cítit. Stavy, kdy už není síla snášet každodenní události, kdy už není síla přemýšlet, kdy každá myšlenka, každý pohyb bolí. Stavy, které jsou často tak nesnesitelné, že dovádí člověka až k sebevraždě... Jedná se o typické příznaky bipolární deprese, či maniodeprese. Nemoci, o které není jasné co ji zapříčiňuje a bohužel (i když tu je několik cest, od psychoterapie po psychofarmaka) ani není jasné, jak ji úspěšně léčit. Tyto stránky jsou určeny pro všechny kteří depresí netrpí a chtějí se jen něco dozvědět. A především pro ty, kteří si prožívají své každodenní peklo, nepochopeni okolím, rodinou a často ani sami sebou, cítíce se prokletí za stavy, kterým nerozumí a se kterými nedokáží nic dělat.
BEZBRANNOST JAKO MOŽNÁ PŘÍČINA DEPRESE
Ztráta chuti k činnostem, nekontrolovaný pláč, představy zkázy, ztráta zájmu a sebevražedné myšlenky. Toto je část rozličných příznaků doprovázejících depresivní stavy. Deprese je pro psychopatologii to, čím je rýma pro medicínu. Postihuje nás všechny, ale více ženy ( poměr je 3 ženy na každého muže ) i když větší část uskutečněných sebevražd připadá mužům. Výskyt je větší u vdaných žen, než u svobodných. Ukázalo se, že ženy reagují úzkostlivěji než muži na konfliktní situace v životě.
Někdy jsme se všichni cítili deprimovaní. Jsme smutní, sebemenší námaha nás unavuje, ztrácíme smysl pro humor a dokonce chuť dělat to, co nás normálně nejvíce baví. Ale jmenované duševní stavy bývají přechodné a za chvíli přejdou. Nicméně mluvíme-li o depresi s vážností, kterou ukládá daná etiketa, tento stav se ukládá do nás, jako by jsme se kousek po kousku potápěli do bezedné studny, ze které nemůžeme vylézt.
Deprimovaná žena často vnímá silné pocity averze vůči sobě samé. Cítí se neužitečná a vinná za své nedostatky. Mohou začít záchvaty pláče, ztráta váhy a nespavost. Jídlo nechutná, sex nevzrušuje a ztrácí se veškerý zájem o lidi s ní citově spojené. Tato deprimovaná žena může začít přemýšlet o sebevraždě. Jak se její úmysly stávají vážnějšími, ojedinělé myšlenky se mění na přání, připraví dokonce plán a uskuteční ho. Je jen málo duševních poruch, které tak oslabují a žádné, které způsobuje tolik utrpení jako těžká deprese.
DRUHY DEPRESIVNÍCH STAVŮ A SPOLEČNÉ FAKTORY
Rozlišujeme tři tipy deprese sloučené v kategorii "citové poruchy" :
-deprese neurotická
-deprese endogení
-deprese organická
Tyto tři mají společné následující činitele :
- depresivní nálada
- ztráta radosti a zájmu
- neužitečnost a pocit viny
- malá úcta k sobě samému
- neschopnost
- sebevražedné myšlenky
- úzkost
- problémy přemýšlet
- posedlost a paranoia
- narušení vnímání času
- odosobnění (v nejtěžších případech se mohou cítit odtrženi od reality, jako by jednoduše byli jen pozorovateli bez citové účasti)
- ztráta energie
- pomalost a zbrklost
- poruchy chuti a hmotnosti
- problémy se spánkem
- redukce libida (ztráta žádosti u žen)
- tělesné příznaky (bolení hlavy, nevolnost, různé bolesti, křeče atd.)
Všechny tyto příznaky může a nemusí mít deprimovaný člověk, toto je seznam příznaků všech pozorovaných za dlouhou dobu zkušeností.
Aby jsi se mohl zařadit do jednoho z třech tipů deprese, popíšeme je detailně:
DEPRESE REACTIVNÍ
Reaktivní deprese je nejrozšířenější a nám všem známá. Neprojevují se přechodné pravidelné cykly, většinou nereaguje na fyzickou léčbu (léky), není skrytá v genech a reaguje na léčbu cognitivo-conductual. Tento druh deprese obyčejně se vyskytuje s nepříjemnou životní událostí, jako je smrt drahé bytosti, rozvod, manželské neshody, ekonomické potíže, či potíže se zaměstnáním. Začátek deprese se nemusí projevit ihned po události, ale po několika týdnech či měsících. První příznaky se objeví obyčejně v rané dospělosti a projevuje se různými fyzickými a psychickými příznaky. Je to stav mírný a ne psychotický, i když, do určité míry uzdravení je ovlivněno faktory osobnosti.
ENDOGENÍ DEPRESE
Příčinou tohoto druhu deprese je neznámý endogení či vnitřní proces. Tato deprese není spuštěna žádnou vnější událostí, jednoduše se vrhne na postiženou osobu. Obyčejně představuje pravidelné přechodné cykly, mohou být bipolární či unipolární. Bipolární se nazývá manio-depresivní (osoba přechází pravidelně ze stavu zoufalství do stavu neutrálního a odtud do stavu hyperaktivní mánie a povrchní euforie aby se zase vrátila do stavu zoufalství, a pak přešla do stavu neutrálního). Unipolární spočívá v pravidelném střídání zoufalství a neutrality, bez zjevení mánie.
Endogení deprese se často dají léčit léky a mohou mít hormonální původ. Také se mohou vyskytovat genetické předpoklady (např. jeli matka depresivní a otec alkoholik je možné, že potomek bude depresivní. Bylo řečeno, že u mužů alkoholismus je ekvivalentem deprese u žen) a jeho projevy bývají mnohem vážnější než u depresí reaktivních.
ORGANICKÁ DEPRESE
Když se dělá diagnóza deprese je důležité vyloučit organický původ, protože účinek a depresivní chování jsou často spojeny s poraněním mozku či působením určitých léků.
DEPRESE A SEBEVRAŽDA
Deprese je duševní nemoc s největším rizikem sebevražd (mezi 10 a 15 %). Období s největším rizikem jsou když se zmenšují zábrany a melancholie (začínají se zlepšovat) nebo když začíná deprese.
Tři příznaky spojené se sebevraždou jsou:
- zvýšená nespavost
- zvýšená zanedbanost sebe samého
- zvýšené poškození...

existují rozdílné názory na psychologické příznaky v sebevražedném pacientovi, i když většina prohlídek ukazuje, že z poměru 70%, lidé co se pokouší o sebevraždu představují příznaky, které je snadno rozeznat. Lidé s endogení depresí mají větší riziko sebevražd než lidé s reaktivní depresí, pokusy o sebevraždu jsou náhlé, mohou se rozhodnout hodinu před tím.
Pokusy o sebevraždu jsou běžné zvláště u žen mladších 35 let ( hlavně mezi 15 a 24 roky ), u mužů je to v pozdějším věku. V sociálních vrstvách je to nejčastěji nižší třída.
POVZBUZUJÍCÍ LÁTKY
Když se člověk necítí dobře, pokusí se udělat něco, aby se cítil lépe. Okolo nás existují látky, které nám umožní cítit se lépe. Příroda nám dala nepřeberné množství povzbuzujících látek které člověk může jíst, pít, vstřikovat si či inhalovat. Všechny tyto látky fungují tak, že povzbudí jeden či více "nositelů libých zpráv" a přechodně pomohou obnovit rovnováhu přestresovaného mozku. Povzbuzující prostředek může přechodně pomoci člověku spát, zbavit bolesti či dodat energii. Uvádíme některé z těchto látek, které užívají přestresovaní lidé. Všechny způsobují zvyšování úrovní "nositelů libých zpráv".
Jsou to:
Cukr, kofein, alkohol, chemické látky, tabák, marihuana, amfetaminy, kokain, heroin, adrenalin.

Depresia a sebaposkodzovanie

14. srpna 2008 v 13:43 | Lívia

Co je to ?

3. července 2008 v 22:14 | Lívia
Co je to...
SEBEPOŠKOZOVÁNÍ
Sebepoškozování není nic, o čem by lidé příliš hovořili, ale to, že postihuje 2 - 3 miliony Američanů značí o závažném problému. Týká se zejména žen a dívek ve věku 13 - 30 let, ale ubližovat si může kdokoli bez ohledu na pohlaví, věk či finanční situaci.
Lidé, kteří si ubližují, si obvykle nepřejí umřít. Působí si zranění úmyslně, jakýmkoli způsobem, obvykle v reakci na stres nebo trauma, ale ne s cílem se zabít (to neznamená, že se myšlenky na sebevraždu obecně neobjevují, spíše naopak). Některá zranění mohou být účelně způsobena kvůli pozdějším jizvám, které jsou trvalé. Toto je známo jako "syndrom záměrného sebepoškozování" Tomuto problému ani profesionálové zcela nerozumí. Zdá se jim to být nejčastějším jevem mezi lidmi, kteří byli obtěžováni nebo sexuálně zneužíváni v dětství či pocházejí z neharmonických rodin. V jakékoli situaci se sebepoškozování zdá být účinným vyjadřovacím mechanismem anebo "řešením". Sebepoškozující užívá ublížení si jako prostředek uklidnění, kontroly, anebo procítění čehokoli. Sebeublížení ovšem není "zdravým" a "správným" vyjadřovacím mechanismem - je to sebezničující zvyk, který ukazuje, že se druhý člověk ocitá v temnotě, složité duševní situaci anebo osobním problému.

Preco ?

3. července 2008 v 22:13 | Lívia
Proč...?
se lidé sebepoškozují
Sebepoškozování obvykle dává najevo, že člověk během vývoje nepoznal správné cesty, jak čelit problémům nebo stresu. Takový člověk proto není nemocný nebo bláznivý, jen se nikdy nenaučil jak pozitivně nakládat s pocity a emocemi, aby správně ovlivnil svoji situaci. Ale vyrývat si pocity do kůže může být jeho první okamžik v životě, kdy s pocity nakládá. Lidé, kteří si ubližují, se mohou učit novým způsobům jak projevovat své emoce. Tento proces může trvat roky s pomocí zkušeného terapeuta.
Mnoho lidí, kteří se sebepoškozují, říká, že to dělají proto, aby uvolnili napětí a řezání jim navíc pomáhá cítit se na živu. Ostatní mluví o pocitu kontroly, který jim sebepoškozování přináší. Toto může být první chvíle nebo čin, díky kterému pocítí možnost kontroly ve svém životě. Pravdou je, že každé ublížení si je dalším spouštěčem stresu a úzkosti.
Sebeubližování člověk většinou drží v tajnosti a sebeubližující často cítí veliký stud a vinu za to, co dělá. Těmto lidem hrozí časté infekce, když jejich zranění nejsou důkladně vyčištěna.Trvalé jizvy mohou být také důsledkem sebepoškozování a často jím jsou. Mnoho lidí, kteří se sebepoškozují, nosí dlouhé kalhoty, trika s dlouhými rukávy, roláky a to i v teplém počasí aby skryli jizvy, které jim zůstávají na těle.
3 hlavní důvody sebepoškozování:
Zmírnění úzkosti, vztěku či hněvu
- člověk se snaží uvést zpět do klidu z nepříjemných, neklidných, nekontrolovatelných nebo nepříjemných pocitů. SI přináší uklidnění, ulevení od fyzického a psychického napětí. Sebepoškozující tak vyjadřují vnitřní bolest, přesvědčují se, že stále něco cítí. Často je to také způsob, jak "utéct před sebevraždou", ke které dohánějí právě nesnesitelné pocity. Říká se, že sebepoškozování je dar pro přežití. Je to nejvyšší způsob sebezáchovy a také nalezení způsobu jak přežít z velmi malého výběru možností.
Způsob komunikace, vyjádření pocitů
- někteří lidé užívají sebepoškozování jako cestu, jak vyjádřit věci, které neumí, nesmí nebo nemůžou povědět. Když je komunikace řízena někým jiným, často se zdá, že sebepoškozující se s vámi snaží manipulovat, ovlivňovat komunikaci směrem, kterým si on přeje. Ve skutečnosti je manipulace obvykle nepřímý pokus, kdy člověk chce cítit potřebu blízkosti druhých; když se člověk naučí, že druhý slyší co sděluje a nesoudí, cítí jistotu a tohle chování vymizí. Tudíž rozumějte, že sebepoškození je snaha navázat kontakt a tudíž je velmi, velmi důležité aby vztah s sebou přinášel účinnou a tvořivou cestu komunikace.
Potrestání/kontrola sebe samého
- je důsledkem opakovaného traumatu, zahrnuje smlouvání se sebou samým a cílem bývá snaha ochránit druhé (protože já jsem špatná/ý) a sebekontrola. Sebekontrola je víc než ovlivnění něčeho, ve skutečnosti nejvíce důvodů pro sebepoškozování má základ v potřebě se kontrolovat.
áíčíářáéářčáářV zajímavé americké teorii se kombinují tři hlavní důvody, které předpokládají vysvětlení, proč tak velká skupina lidí, která sklouzne k sebepoškozování, jsou právě ženy. Ženy nejsou zvyklé vyjadřovat zuřivost navenek a když se konfrontují s obrovským vztekem, mají sklon ventilovat jej na sobě. "Většina žen by nikdy nebyla schopna ublížit druhým, a tak se tato zlost směruje do nitra ženy."

Kde ? Co? Preco ?

3. července 2008 v 22:11 | Lívia

Spouštěcí faktrory vedoucí mladé lidi k sebepoškozování

  • odmítnutí od důležitého člověka
  • vina nebo pocit ztráty kontroly nad sebou samým
  • pocit neschopnosti

Kdo se sebepoškozuje

  • začátek sebeubližování je mezi 10. - 16. lety
  • nastane zásadní změna v životě člověka (rozvod rodičů, smrt)
  • v rodině se objevovalo či objevuje násilí, týrání či zneužívání
  • jsou přítomny pocity úzkosti, strachu, ublížení, hněvu, odmítání nebo opuštění
  • ztráta "citů" anebo potřeba kontroly

Co sebeublížení přináší:

  • projevení vnitřních citů na povrch
  • překonání negativních pocitů
  • vyjádření a(nebo) potlačení hněvu cítěného k sobě či ostatním
  • živější a reálnější pocit

Co sebepoškozování vyjadřuje

  • volání o pomoc
  • pozornost ostatních
  • sdělení, že si druhý může přát hospitalizaci (odpočinout si)
  • pocit, že stále dělá něco špatně

Motivy

3. července 2008 v 22:08 | Lívia
Motivy se dají hlouběji vypsat do následujích bodů:
utíkání od samoty, depresí a pocitů nereálna
zbavování se napětí
ulehčení si od nepříjemných intenzivních pocitů, které člověk sebepoškozováním překonává a nedokáže je jinak ovlivnit či změnit. Psychickou bolest přemění na fyzickou, protože se lépe snáší a vnitřně člověka netíží. Fyzická bolest také přináší uvědomění si své existence.
zmírnění hněvu: mnoho sebepoškozujících k sobě cítí obrovskou zlost. Ublížení si je způsobem, jak vyjádřit tyto city. Sebepoškozující se totiž bojí vyjadřovat své pocity.
snaha něco cítit: mnoho lidí, kteří se sebepoškozují, říká, že to dělají, aby něco cítili, aby tak věděli, že jsou stále naživu
vytváření si vlastního světa, kam lze utéci od nepříjemných pocitů i sebe samé/ho
způsob, jak se udržet při životě

Preco chciet ?

3. července 2008 v 22:07 | Lívia
Proč chtít...?
přestat a jak to dokázat
Vítejte v této sekci, jak se navrátit k životu bez ubližování si. Velké množství nápadů, tipů, rad a užitečných metod, které ti můžou pomoci uvědomit si, proč je důležité přestat si ubližovat a také jak na to.
SI je metoda, jak zvládat stres, úzkost, strach, samotu…, ale je to také věc, která se bude zhoršovat. Ovšem s porozuměním druhých, časem a společným úsilím je přání zbavit se sebepoškozování dosažitelné. Můžeš se o to pokusit v soukromí sama/sám a například pomocí těchto rad, které ti dáváme k dispozici. Pokud potřebuješ profesionální pomoc, tato sekce ti ji může pomoci nalézt. Jedním z obtížných rozhodnutí je přiznat si, zda si dokážeš přestat ubližovat sama/sám, anebo budeš potřebovat odbornou pomoc. Pravidlem bývá, že pokud si ubližuješ denně nebo dokonce několikrát denně déle než 3 měsíce anebo více než rok obecně, sama/sám na to nemusíš stačit
Avšak nikdo není schopen přestat si ubližovat, pokud si to opravdu nepřeje a není na to připravený. Většina osob se snaží přestat pouze kvůli okolí, které odsuzuje anebo se samo trápí tím, že si jejich blízký ubližuje. Pokusy na tento popud bohužel většinou bývají nevydařené. Jen ty sama/sám víš, co to sebepoškozování je, s čím vším se budeš na cestě životem bez SI potýkat a co všechno budeš muset překonat - a to jinak než nožem, žiletkou či zapalovačem.. Proto nejdůležitější věcí je, chtít přestat KVŮLI SOBĚ. Hlavně ty sama/sám musíš chtít najít odvahu, jak žít bez SI, mít trpělivost při tom, když se budeš učit vyjadřovat svoje emoce, které si jinak řešil/a ublížením si a dokázat řešit svoje obtížené životní situace - ne před nimi s žiletkou v ruce utíkat.
Nejdůležitější důvody, proč chtít přestat:
Dostaneš zpět svůj život - dokud si nepřestaneš ubližovat, nemůžeš změnit to, kolik věcí v tvém životě je sebepoškozováním ovlivněno.
Protože se nemusíš trestat - sebepoškozováním si moc ubližuješ, jak fyzicky tak psychicky
Protože se z toho stává závislost - sebepoškozování je závislost, která se ti vymkne z kontroly
Abys mohl opravdu cítit
Nikdy víc si nebudeš muset čistit oblečení od krve
Nebudeš se dostávat do potíží, které sebepoškozování přináší
Žádné další výmluvy
Budeš silný
Můžeš pak pomoci přestat i ostatním
Žádné další lži
Žádné další jizvy
Protože každou chvíli takto vidíš staré jizvy
Budeš moci nosit oblečení, které budeš chtít
Ukážeš druhým, že jsi lepší, než si oni myslí
Ušetříš peníze
Můžeš sportovat
Lidé tě budou mít rádi
Nejsi za nic vinná/ý
Nemusíš se stále nenávidět
Budeš na sebe hrdá

Co robit ?

3. července 2008 v 22:06 | Lívia
Co dělat místo sebepoškozování?
Hodně lidí se snaží potlačit chuť sebepoškození a zápasí tak se sebou samými. Někoho to možná ještě ani nenapadlo. Tady máte pár rad anebo motivů, jak se dá sebepoškození nahradit něčím méně nebezpečným anebo něčím s podobným účinkem. Každopádně je to dobrý začátek ke změně - jak s tím dokázat přestat.
Nejdříve si zkus vzpomenout anebo si uvědomit, co cítíš, když si chceš ublížit. Jsi naštvaná? Toužíš po něčem? Neklidná? Smutná? Máš potřebu si ublížit? Jsi jakoby bez emocí, nic necítíš? Nevnímáš?
K podobným pocitům a ještě dalším tu máš pár činností, které můžeš zkusit. Pojmi je třeba jako motivaci a pokus se vymyslet si i svoje vlastní.

Dvanast

3. července 2008 v 22:04 | Lívia
Dvanáctero
12 zákonů života

Mám právo cítit se v bezpečí a mít rodinné zázemí
Mám právo být respektován/a
Nemusím se trestat proto, že mi druzí ublížili
Mám právo být rozrušená/ý či naštvaná/ý a dát tyto pocity najevo jinak než ublížením si
Nemusím před nikým své sebeubližování ospravedlňovat
Soudy ostatních lidí mého chování jsou založeny na jejich vlastním strachu a neschopností porozumět, proto z jejich reakcí necítím vinu
Mám právo na své tělo a mít kontrolu nad tím, co se s ním stane, ovšem nesu také zodpovědnost z tohoto činu.
Mám své pocity a jsem zodpovědná/ý za to, jak s nimi naložím
Nejsem zodpovědná/ý za to, jak ostatní lidé nakládají se svými pocity
Mám právo chtít pomoc v těžkých časech. Není má chyba, jestliže můj život je příliš složitý na to, abych si s ním poradil/a sama.
Mám právo na poskytnutí užitečných informací, které mi pomůžou
Mám právo být léčen/a, jako rovná/ý s jiným pacientem v nemocnici

Otazky a odpovede

3. července 2008 v 21:55 | Lívia
1. Je sebeubližování rituálem?
Ano, sebepoškozování se často stává rituálním procesem. Tento rituál zahrnuje specifické prostředí, nástroje a průběh.
Prostředí: Někteří lidé se zraňují pouze na určitých místech. Pro většinu je to domov (koupelna, vlastní pokoj) či alespoň místo, kde mají zajištěno soukromí. Nejčastější dobou je večer. Nástroje: Řada lidi při svém ceremoniálu používá stále stejné nástroje, mohou mít i svůj "vlastní" nůž, žiletku, zapalovač atp. Častěji využívají pouze jeden typ a nástroje nekombinují. Průběh: Ritualizace procesu začíná zajištěním vhodného prostředí, nástroje a specifickou aktivitu, která je u každého individuální. Může se kombinovat s poslechem smutné hudby či pozorováním depresivních obrázků. Naplněním je způsobení rány a uvolnění, kterým obřad končí.
Tyto rituály se stanou pro člověka nezbytné a nemožnost naplnění je pociťována negativně.

Sebeublizovanie

3. července 2008 v 21:53 | Lívia

Telo ako dokaz

3. července 2008 v 21:49 | Lívia
Tělo jako důkaz

Princezna Diana není jedinou slavnou osobností, která přispěla k tomu, že se o tomhle jevu začalo otevřeněji diskutovat. Angelině Jolie bylo třináct, když se nožem zranila poprvé, a pokračovala v tom až do šestnácti. I ona později přiznala: "Snažila jsem se něco cítit, hledala nové věci, měla romantické představy o krvi. Ubližovala jsem si. Teď už chápu, že to bylo volání o pomoc." Na rukou Christiny Ricci zase najdete drobné jizvy - udělala si je sama zapalovačem. "Jak vám najedou endorfiny, bolest se dokonce zmírní. Trvá to chvilku, malé štípnutí, a potom už doopravdy nic moc necítíte, naopak to uvolňuje." Christina si po­dle svých slov ubližovala tehdy, když se snažila udělat dojem na kluky nebo byla naštvaná, že není dost hezká. "Byla jsem rozčilená, tak jsem to udělala, uklidňovalo mě to. Je to strašný způsob, jak se cítit líp. V mozku ale máte dvě části, a jedna chce zničit tu druhou. A myšlenka sebezničení je občas velmi romantická. Teď už to ale je za mnou," řekla. Několik jizev 'zdobí' i levé předloktí Johnnyho Deppa, který je bere jako připomínku důležitých okamžiků v životě. "Moje tělo je svým způsobem deník. Je to něco, co dělali námořníci, určité chvíle v životě, kdy sám sebe označíte, ať už nožem, nebo u profesionálního tetovače," vysvětloval v časopise Details.

blečí

Závislost na uvolnění

Právě vztah k tetování nebo piercingu vás v souvislosti se sebepoškozováním možná napadne jako první. "Někdy se říká, že jde o socializované formy sebepoškozování," vysvětluje psycholožka Kocourková. Jenže zatímco rituály nebo zdobení těla hrají určitou společenskou roli, funkce sebepoškozování je jiná. Obvykle má lidem, co se zraňují, pomoci vyrovnat se s obtížnými emocemi, které nezvládají jiným způsobem, a tak ➤ se je snaží vyjádřit přes své tělo. Nikoli ale proto, aby dávali najevo, že potřebují pomoc - hlavním cílem sebepoškozování je totiž získat úlevu, ne pozornost. Svá poranění většinou skrývají, třeba pod dlouhým rukávem nebo kalhotami. Právě ruce a nohy jsou totiž nejčastějším místem zraňování, na­opak na obličeji byste se s ním setkaly jen výjimečně. Mnoho z těch, kteří se zraňují, přitom v životě funguje zcela ,běžně' a o tom, co se s nimi děje, často neví ani rodina nebo přátelé. Tenhle jev je rozšířenější, než byste čekaly. Odhaduje se, že třeba ve Spojených státech sebepoškozováním trpí asi dva miliony lidí.


Řezání se, pálení kůže nebo píchání jehlami - to jsou vlastně jen o něco drastičtější formy sebepoškozování než anorexie a bulimie. I týrání se hlady nebo dobrovolné zvracení jsou způsoby, jak se odmítat. Obojí souvisí s problémy s vnímáním vlastního těla, prožíváním sebe sama. A obojí se záhy stane závislostí. Postupně totiž přestává jít o reakci na nějakou událost: uvolní se mechanismus jako u braní drog. Tělo chce chování, které přináší úlevu.
"Než se poprvé pořežete, pamatujte si: bude vás to bavit. Zjistíte, že krev a úleva od bolesti jsou návykové. A to i tehdy, když si myslíte, že si uděláte jenom pár zářezů, které nejsou hluboké a lehce se zahojí. Budou totiž hlubší," napsal na serveru www.recoveryourlife.com pisatel s přezdívkou D.A.A. "Buďte připraveni, že z deseti zářezů se stane sto. Že váš život se bude točit jenom okolo zraňování a zakrývání. A počkejte, až poprvé říznete moc hluboko. Když budete osamělí, všechno se stane možným nástrojem: nůžky, klíče od auta, jehla, svorky nebo třeba i pero. Budete si přát, abyste s tím nikdy nezačali, protože to budete nenávidět a současně i milovat. Nebudete bez toho moct žít."

love

Začněte mluvit

Judith Lewis Herman, autorka knihy Trauma and Recovery, tvrdí, že sebepoškozování se často dopouštějí ženy, které byly zneužívány nebo týrány v dětství. Fyzická bolest je pro ně totiž snesitelnější než emocionální. "Vysoké procento těchto klientů trpí různými poruchami osobnosti, jejich emocionální nastavení nedovede zpracovat těžké prožitky, vztahy," říká psychiatrička Gabriela Šivicová z pražského centra RIAPS. Mezi ,spouštěče' sebe­poškozování pak může patřit ztráta vztahů nebo problémy v nich, šikana, stres v práci, zneužívání. "Důvod ale nebývá často jasně vyjádřen, mnoho pacientů neví, proč to dělá. Teprve potom se hledá význam jednání, které je často nevědomé," upozorňuje psycholožka Kocourková. Sebepoškozování obvykle trvá několik let; déle, když se problém neléčí. "Pokud má být pomoc účinná, je třeba pracovat s osobností člověka. Proto nastupuje psychoterapie, která by měla být zaměřená právě na zjištění, proč se sebepoškozování projevilo, a na to, aby se klient naučil jiné způsoby uvolnění emocí a neobracel je proti sobě," říká doktorka Šivicová. Důležitou roli hraje i okolí, které by nemělo problém přehlížet. Řadu informací o sebepoškozování lze nalézt i na internetu, například na serveru www.selfharm.net nebo na www.doktorka.cz, kde existuje i diskuse na téma sebepoškozování.

Především si ale pamatujte, že sebepoškozování je určitá forma komunikace, cesta, jak vyjádřit své pocity.

Pre tinedzerov je smrt sexi

23. května 2008 v 21:22 | Lívia

SLOVENSKO-Mali zivot pred sebou a dobrovolne si ho vzali ! Naposledy sokoval pripad ziacky bratislavskeho evanjelickeho lycea Kristiny S.(17) ,ktora vyskocila z balkona studentskeho domova. V pribehu mesiaca je to uz stvrty pripad samovrazdy nepolnoletej osoby.Alarmujuce je , ze mladistvi coraz viac navstevuju internetove stranky,ktore nabadaju smrt.

Krv !!

22. dubna 2008 v 14:06 | Lívia
Tak davam to radsej aby ste si na to klikli samy, tak ak chcete tak sa pozrite a ak nemate radi taketo krvave obrazky tak na to neklikajte !!!

Ziletka

22. dubna 2008 v 14:06 | Lívia
Kdo nezažil nepochopí kdo zažil chápe to až moc dobře.....
Začíná to jedním řezem...

Sebaposkodzovanie

22. dubna 2008 v 14:06 | Lívia
Odborníci ho popisují jako novou závislost. Záliba v ubližování si se rozmáhá napříč společenskými i věkovými vrstvami. Začalo se o ní mluvit před dvanácti lety, kdy princezna Diana poprvé veřejně přiznala, že si sama fyzicky ubližuje. "Cítíte tolik bolesti uvnitř, že se snažíte ublížit si na povrchu," řekla tehdy v televizním rozhovoru pro BBC. Diváci byli v šoku. Do té doby bylo sebepoškozování tabu a na lidi, kteří ho prováděli, se všichni dívali s nedůvěrou a nepochopením. Najednou tady ale seděla obdivovaná, inteligentní a krásná žena, která byla pro velkou část veřejnosti vzorem. Dneska je jasné, že to už není okrajový jev, ale stále větší problém. A to i v Česku.

"Můj pocit zoufalství byl někdy tak velký, že jsem chtěla fyzickou bolestí zahnat tu psychickou. Jindy jsem se naopak cítila tak otupělá, že jsem se chtěla přesvědčit, že ještě něco prožívám," přiznává jedna z dívek, která se poškozovala. Nepřála si uvést své jméno, a tak jí říkejme třeba Monika. Obdobných výpovědí je přitom plný i internet. A není to příjemné čtení ani poslouchání. "Jednou jsem dokonce řízla tak hluboko, že jsem musela na šití. Teď už je to ale pryč. Vyřešila jsem si některé věci v sobě, smířila jsem se s tím, jaká jsem. Nejsem teď na sebe tak náročná a dávám si i pozor na určité situace. Nenechávám svoje pocity dojít do extrému."

Sebaposkodzovanie-Obrazky

22. dubna 2008 v 14:05 | Lívia
Hmm ... Ja mam tieto obrazky dost rada, lebo viem , ze to nieje naozaj (snad) !! Uz horsie je ,ked si to niekto urobi naozaj... Ako sa hovori, ze si Emo Kids Podrezavaju zily !! Aj ked s tym spajaju vsetkych emakov , tak to robia iba pozeri !!!
 
 

Reklama